My lidé utrácíme dnes a denně za kdeco, co nám jenom přijde na mysl. Tu potřebujeme to, tu zase něco jiného, a jakmile máme pocit, že něco musíme nebo chceme mít, bereme peníze a hurá někam, kde nám to prodají. Jenže to se děje samozřejmě jenom tehdy, když máme peníze, které by se daly vzít, tedy které máme. Jenže jak všichni víme, jsou i situace, kdy se nám peněz na všechno, co bychom si rádi pořídili, nedostává. Ne vždy jich získáváme tolik, abychom si splnili vše, po čem toužíme, a pak se pochopitelně musí oželet to, na co už nemáme.

To, že lidem nestačí peníze na všechno, co by tito chtěli mít, je docela běžná věc. S tím se často setkáváme už jako malí, kdy nám nestačí kapesné na všechny ty ‚důležité‘ věci, které bychom chtěli mít, a pokračuje to obvykle aspoň někdy po celý zbytek našich životů, třeba až do nejdelší smrti, která přichází třeba po letech strávených v nikterak lukrativní době zvané důchod.

My lidé se prostě musíme často uskromnit, protože nemáme příjmy, z nichž by se dalo zaplatit všechno, co bychom rádi měli nebo využili. Jenže ne vždy to v nás vyvolává stejné pocity. Zatímco někdy mávneme nad drobným nedostatkem finančních prostředků rukou a bez mrknutí oka oželíme nějakou zbytečnost, kterou můžeme bez problémů postrádat, jindy už nám chybí i něco, co by nám rozhodně chybět nemělo. A v takové chvíli už je to záhodno řešit, a to třeba i tak, že si vezmeme půjčku.

Ovšem ne každý z nás dosáhne na takovou půjčku, pro kterou se v první chvíli rozhodne. Někdy není třeba v bance shledáno, že by byl žadatel bonitní, a pak není naděje, že by si tu člověk na další peníze přišel. Ovšem hypotéka po insolvenci Nebankovní hypotéky je něco docela jiného, ta obvykle žadatele o ni nezklame. Protože se tu ručí za splácení zástavou nemovitosti, a taková zástava umožňuje ignorovat nedostatky, jež žadatelé o půjčky často mají. A to je pro leckoho dobrá zpráva.